Nedávná aktualizace firmwaru fotoaparátu Fuji X-T2 přidala možnost focus bracketingu, což je základ pro skládání hloubky ostrosti. Funguje tak, že fotoaparát automaticky pořídí zvolený počet snímků, kdy každý z nich je zaostřený o zvolený krok dál než předchozí. Tyto snímky se pak v počítači pomocí speciálních nástrojů složí do fotografie s větší hloubkou ostrosti. Když můj kolega X-photographer Kevin Mullins zveřejnil své video o této nové funkci, dostal několikrát otázku, jestli se nedá stejného efektu dosáhnout vyšším zacloněním objektivu. V tomto krátkém článku si ukážeme, že v některých případech je skládání ostrosti nenahraditelné.
Důvodů, proč sáhnout ke skládání ostrosti ve srovnání s vyšším zacloněním objektivu, je hned několik. Z hlediska ostrosti fotografie je podstatná difrakce, fyzikální jev, který výrazně snižuje ostrost fotografie při vyšším zaclonění – na APS–C fotoaparátech se začíná projevovat už někde kolem clony 11 a na cloně 22 je už degradace obrazu obvykle značná. I kdyby ale k difrakci nedocházelo, hloubka ostrosti dosažitelná vyšším zacloněním má své meze a při focení detailu často ani tak nestačí. Jako příklad nám poslouží tato fotografie autíčka:
Jak vidíte, ani při zaclonění na f/22 na APS–C se takovýto prostorový objekt nevejde do hloubky ostrosti celý – maska i zadní kola jsou neostrá. Pozorný čtenář si navíc povšimne, že pozadí snímku se zacloněným objektivem není tak hladké. Zvýšení hloubky ostrosti se projevilo i zde a ve fotografii jsou více zachyceny nerovnosti a skvrny na papíře, který byl za modelem. Jednobarevný papír neukazuje tento problém v takové míře, jako když je pozadí barevně a jasově členitější. Proto jsem nafotil ještě jeden příklad s figurkou příšery před výraznějším pozadím:
Zde už je rozdíl mezi skládanou fotografií ze snímků na f/2,8 a jedním snímkem zacloněným na f/22 opravdu propastný. Pro srovnání jsem přidal i samotnou jednu fotografii s clonou 2,8, která ale samozřejmě nemá šanci vykreslit ostrý celý hlavní objekt.
S jistou nadsázkou tedy lze říct, že focus merging je technika, kterou dosahujeme větší i menší hloubky ostrosti zároveň – větší ve vztahu k hlavnímu motivu a menší ve vztahu k pozadí.
Poznámka: obě ukázky byly nafoceny ručně před aktualizací firmwaru X-T2 – ve složených snímcích můžete najít jisté vady způsobené nepřesností při přeostřování. To je důvod, proč je super mít funkci focus bracketingu ve fotoaparátu, který zvládne krokovat ostření mnohem přesněji.
Nový firmware 4.0 pro X-T2 s funkcí focus bracketingu si můžete stáhnout z globálního webu společnosti Fujifilm.
Pokud se vám moje články líbí a současně uvažujete o pořízení jakékoliv techniky Fujifilm, můžete mě podpořit tím, že pro nákup použijete tento odkaz do e-shopu FUJIFOTO.cz.
Ahoj Míšo. Lze funkci „focus bracketing“ najít i v X-T3?
Děkuji Renda
Ano, focus bracketing má i X-T3 (a X-T30). Nejdříve je třeba jej aktivovat v menu Nastavení snímání (ikonka fotoaparátu) > Nastavení způsobu snímání > Nastavení BKT > Výběr BKT > BKT Zaostření a poté zapnout bracketing na kruhovém voliči režimu (prstenec pod voličem ISO, volba BKT).
Nastavení této funkce, konkrétně kolik vznikne fotografií a s jakým krokem v ostření se dělá ve stejném menu: Nastavení snímání (ikonka fotoaparátu) > Nastavení způsobu snímání > Nastavení BKT > BKT Zaostření
Pro operativnější změny nastavení nebo třeba i pro přepínání mezi různými typy bracketingu (např. mezi ostřením a expozičním) doporučuji přiřadit některému tlačítku funkci Nastavení způsobu snímání (ikonka DRV). Tlačítko bude fungovat jen pokud bude na voliči režimů nastaveno BKT – v takovém případě vyvolá nastavení aktivního typu bracketingu (takže u focus bracketingu volbu počtu snímků, kroku a intervalu) a joystickem nebo levým tlačítkem d-padu se pak dá odejít o úroveň vyš a režim změnit.
Michal