Jak jsem přešel na Fuji (a proč)

Když jsem na konci roku 2014 přecházel na volnou nohu, upgradoval jsem s vizí možných komerčních zakázek svou fotografickou techniku. Definitivně jsem přešel na fullframe a převážně profesionální objektivy v rozsahu od 24 do 500 mm. Uplynul rok a kousek a jsem nejen u jiné značky, ale dokonce i zpět u APS-C snímače. Jak se to stalo?

Pozor, tento článek je velmi dlouhý. Zkrácená verze pro netrpělivé zní: přešel jsem kompletně na techniku Fuji, protože mě s ní již osm měsíců z mnoha důvodů strašně baví fotit, a v současné době už nabízí vše, co potřebuji, včetně dlouhého teleobjektivu na zvířata :)

Troufám si říct, že výbava od Nikonu, kterou jsem v tu chvíli měl, byla téměř bez kompromisu – tělo D810, objektivy 24-120 mm F/4, 70-200 mm F/2,8, 300 mm F/2,8, blesk SB-800 a k tomu nějaká ta drobotina jako pevná skla 35 a 50 mm. Ačkoliv jsem neměl této sestavě po kvalitativní stránce co vyčítat, po necelém roce jsem zjistil, že jsem toho za uplynulé měsíce nafotil extrémně málo – a to jsem odešel z IT, abych měl na focení víc času. Když jsem se nad tím zamyslel, došlo mi, že mě prostě nebaví tuhle objemnou a těžkou techniku tahat kamkoliv jinam, než na fotografické expedice. Na Špicberkách a v Botswaně odvedla skvělou práci, ale pro jakékoliv jiné focení jsem obvykle mnohem raději používal Ricoh GR. Nakonec mi došlo, že sebelepší foťák je na nic, když vás s ním focení nebaví – a do této situace jsem se zjevně dostal.

Zmíněný Ricoh GR je skvělý foťák do kapsy, ale přeci jen mi nevystačil na všechny situace. Začal jsem se tedy poohlížet po fotoaparátu, který by naplnil moje potřeby každodenního focení, s tím, že Nikon zůstane jen na zvířata. A tehdy mi do oka padly fotoaparáty Fujifilm X. Zajímám se do jisté míry o techniku všech značek, takže jsem i o nich samozřejmě měl povědomí, ale mám-li být upřímný, považoval jsem je hlavně za „hipstersky“ orientovanou designovku. V danou dobu mi ale téměř pět let starý systém začal připadat zajímavý, dostatečně vyzrálý a zajímavě změřený – například svou orientací na pevná světelná skla.

Další věci se odehrály hodně rychle. Využil jsem možnosti zapůjčení techniky Fujifilm zdarma u FotoŠkoda, tři dny jsem intenzivně fotil s fotoaparátem X-T1 a objektivy XF23mm F/1,4 a XF56mm F/1,2, které jsem si vytipoval jako vhodné kandidáty – a … byl jsem lapen. Znáte ten pocit, kdy si vyzkoušíte v obchodě boty a máte pocit, že je někdo ušil přímo na vaší nohu? Tak mi sedl tenhle fotoaparát i objektivy. Je mi jasné, že je to subjektivní pohled, ale nakonec píšu o své zkušenosti :) V dalších odstavcích snad najdete i některé objektivnější aspekty.

Klady

Snímače X-Trans jsou pro mě neuvěřitelným zjevem, a to zejména pro skvělé chování při vysokých citlivostech. Snímač v X-T1 (a dalších současně prodávaných modelech vyjma X-Pro2) bez problémů zvládá fotografování na ISO 6400. Šum, ale především podání barev a ostrost, ač samozřejmě o něco horší než na nízké citlivosti, jsou lepší než z jakéhokoliv jiného fotoaparátu, který jsem měl doposud v ruce. Nová generace snímačů, která se prozatím používá jen v modelu X-Pro2, si poradí stejně dobře s ISO 12800 – a to navzdory nárůstu rozlišení na 24 megapixelů. Mezi APS-C fotoaparáty má Fuji podle mě jen málo konkurentů se srovnatelnou kvalitou a s fullframy se může dost často rovnat.

Pokud jde relativně nižší rozlišení, mám ověřeno, že těch 16 megapixelů v X-T1 mi bohatě stačí na jakýkoliv tisk, který mohu potřebovat, včetně výstavní kvality. Snímače X-Trans se od těch konvenčních liší odlišnou maskou oproti standardnímu Bayerovu rozložení, což vede podle některých zdrojů k až o polovinu lepšímu vykreslení detailů – jinými slovy, co do kresby se srovnávají 16megapixelové snímače X-Trans s 20- až 24megapixelovými tradičními snímači. Sám jsem si v tomto směru nedělal žádné exaktní zkoumání – ale měl jsem v rukou tisky, které dokazují, že zkrátka těch 16 megapixelů není limitujících.

Vynikající je kvalita JPEGů (kromě pleťovky na vyšší citlivosti, která je až moc vyžehlená) – podání barev a tonalita jsou skvělé, čemuž hodně pomáhají parádní filmové simulace. Nevěřil bych, že to někdy řeknu, ale relativně často je mi JPEG vzorem pro vyvolání RAWu – a to nezřídka vzorem opravdu těžko dosažitelným. Roky focení do RAWu způsobily, že mám v sobě pořád mentální bariéru používat JPEGy, ale pro spoustu příležitostí se to nakonec nejspíš naučím.

Velikost těl a objektivů je strašně příjemná. Pro mě to byl jeden z důležitých důvodů k přechodu a jsem hrozně rád, že moje základní výbava se vejde do malé brašničky, kterou nosím skoro stále sebou. X-T1 váží 440 g a objektiv XF23mm F/1,4 necelých 300 g. Zrcadlovky střední a vyšší třídy, které jsem používal, vážily obvykle 700 až 800 g, odpovídající fullframe objektiv 35 mm F/1,4 se obvykle také pohybuje kolem 600 g. Suma sumárum, úspora hmotnosti je okolo 50 %.

To, co jsem považoval za designová rozhodnutí na vlně retro módy, se ukazuje být velmi ergonomické ovládání – opravdu jsem si oblíbil klasické mechanické voliče (tedy technicky vzato jde o mechanicko elektronické prvky, protože všechny ve skutečnosti jen sdělují elektronice fotoaparátu, co má udělat). Ať už jde o clonový kroužek, nastavení času nebo citlivosti či korekce expozice, všechno je na X-T1 vyřešeno hezky a skvěle se mi to ovládá. Na X-Pro2, kterou jsem také testoval, jde téměř vše ještě o krok správným směrem dál – všechna tlačítka v dosahu pravé ruky a přidaný joystick pro volbu ostřícího bodu jsou skvělá vylepšení (naopak o něco slabší je volič ISO a umístění tlačítka AF-L).

Další výhodou, které bych nejspíš před rokem rozhodně nevěřil, je elektronický hledáček. Vysoké rozlišení a obnovovací frekvence způsobují, že optický hledáček naprosto nepostrádám – ba naopak, nevrátil bych se k němu, pokud bych nemusel. prvním důvodem je, že v hledáčku vidíte fotku přesně tak, jak bude vyfocena, a to včetně vlivu nastavených expozičních parametrů, filmových simulací a další případných efektů, pokud je používáte. Vynikající je to například pro černobílou fotografii – pokud nemáte ten dar (nebo vycvičené oko), že scénu před sebou umíte vnímat barev zbavenou, fotoaparát vám s tím obrovsky pomůže. Druhým důvodem mé obliby elektronického hledáčku je, že s ním vidím (díky dobrému snímači a elektronickému zesílení) za šera lépe, než optickým. Třetím pozitivem je jeho velikost – speciálně na X-T1 máte pocit, že se díváte spíš na velkou televizi než do malého tunelu, jak je relativně časté u APS-C fotoaparátů.

Parádní je pokrytí obrazu AF body od kraje ke kraji. Autofocus je hybridní, tedy kombinuje body s detekcí fáze kontrastu. Fázové body jsou na X-T1 jen ve střední části obrazu, na X-Pro2 pokrývají podstatně větší část hledáčku. Ostřící body jsou umístěné na hlavním snímači, takže fotoaparát z principu nezná problém backfocusu/frontfocusu. Rychlost ostření mě ve většině případů nijak neomezuje, ale plně srovnatelné s top zrcadlovkami není. Dostaneme se k tomu později v záporech. Na druhou stranu, připadá mi, že v horším světle se ostření zpomaluje, ale (zřejmě díky kontrastním bodům) zůstává přesné, což oceňuji (rychle, ale špatně je mi k ničemu).

Šikovné jsou různé drobnosti, jako histogram nebo elektronická vodováha v hledáčku. Pochválit musím vizuální pomůcky manuálního ostření, jako je digitální rozdělení obrazu (něco jako ostřící klín ve filmových fotoaparátech blahé paměti) a zvýraznění nejostřejších oblastí, nebo možnost zvětšit si záběr přímo v hledáčku. S elektronickou závěrkou lze fotit naprosto tiše a časy až do 1/32000 s (má sice i své nevýhody, ale leckdy opravdu pomůže – zrovna před pár dny jsem díky ní fotil za plného slunce na clonu 1,4 – k nezaplacení).

Samostatnou kapitolou jsou objektivy. Jak jsem už zmínil, Fuji se poměrně hodně orientuje na pevná skla, což je mi blízké. Pevná skla i zoomy mají většinou nadprůměrné optické vlastnosti a osobně oceňuji hlavně jejich podání neostrých oblastí, které bývá vynikající. Pět měsíců fotím prakticky denně s objektivem XF23mm (protože jsem si naplánoval projekt 365, v němž fotím reportážní portréty dětí) a nemůžu se ho nabažit. Asi nikdy jsem si žádné sklo takhle neoblíbil. A i další objektivy, která jsem měl možnost vyzkoušet, měly něco do sebe – ať už je to zmíněná portrétní XF56mm F1,2 nebo zoom XF50-140 F/2,8.

Za extra zmínku stojí stabilizace, kterou Fuji dává jen do telezoomů. Musím říct, že je fantastická, jak ukazuje toto video s ohniskem odpovídajícím 840 mm. První část je natočená bez stabilizace, v polovině jsem jí pak zapnul, abyste viděli okamžitou změnu:

Na ukázku přikládám experimentální fotku focenou stejným ohniskem z ruky časem 1/15 s. Je vidět, že se už pohybujeme na hraně, ale pořád to není úplně ztracené – podobného výsledku jsem byl schopen dosahovat zhruba s 50% úspěšností.

Zápory

Nic na světě není černé nebo bílé a ani Fuji není bez vad.

Rychlost fotoaparátu je pocitově o něco horší než u zrcadlovky. Sem tam některé úkony trvají o zlomek vteřiny déle – nic dramatického, ale dost na to, abyste si toho všimli. Někdy jsou to věci dané technologickým řešením fotoaparátu. Například když si prohlížíte fotky na displeji a pak chcete rychle fotit, v hledáčku uvidíte poslední zobrazenou fotku, protože hledáček a zadní displej zobrazují až na malé výjimky to samé. Fotografie zmizí namáčknutím spouště, ale to může být ten zlomek vteřiny, kdy propásnete fotku. Mimochodem, pokud jde o rychlost, budete potřebovat rychlou SD kartu – RAWy jsou dost velké a jejich uložení na pomalých kartách trvá.

Samostatnou kapitolou je automatické ostření. Pozitiva jsem už zmínil a teď negativa. Rychlost X-T1 je nižší než u zrcadlovek, které jsem používal. Není to o mnoho a necítím se tím v zásadě limitován – ovšem já nejsem akční fotograf a dynamické fotky mi moc nešly ani se zrcadlovkami. Každopádně tomu, že akce s Fuji není nemožná, nasvědčuje, že jsem byl schopen nafotit závody horských kol DownMall objektivem XF56mm, což je portréťák platící za jeden z nejpomalejších stran ostření v X systému. Nicméně pokud chcete fotit primárně akci, doporučuji si Fuji napřed otestovat a zaměřit svou pozornost na X-Pro2, která je mnohem rychlejší než starší generace.

Velmi neobvyklé je při přechodu ze zrcadlovky kontinuální ostření a tracking – při něm foťák neustále lehce osciluje kolem bodu zaostření a v hledáčku máte pocit, že snad nikdy není zaostřen přesně. Nejde ale asi o nedostatečnou funkčnost, jako spíš o nějaký technologický důvod či záměr, protože po zmáčknutí spouště je fotka obvykle zaostřena správně (pokud AF stíhá rychlost pohybu). Je to trochu divné, ale dá se s tím žít. U X-Pro2, která má AF o dost vylepšený, se tento jev projevuje méně a při sledování pohybu (hlavně letovky ptáků) jsem byl s ostřením úspěšnější.

Další slabinou je výdrž baterií. S ohledem na velikost těla je menší i baterie, ale hlavním problémem je samozřejmě spotřeba displeje a elektronického hledáčku. Dle stadnardu CIPA se bavíme asi o 300 fotografiích. Podle nastavení fotoaparátu to může být méně i více, ale v zásadě je to hodnota, od které se můžete odpíchnout. Osobně mám 4 baterie, částečně neoriginály značky Patona, které vyšly v testech nejlépe a jsou přitom hodně levné. S tímto počtem jsem absolvoval už i náročnější focení a nebyl problém. Z hlediska hmotnosti a objemu také víc baterií nevadí, protože jsou malé a lehké (a navíc jde o kvádříky, které se pěkně skládají :) Prozatím jsem fotil nejdéle bez přístupu k dobíjení 48 hodin, ale už zkoumám možnosti, jak to řešit pro náročnější cesty, a časem se k tomuto tématu určitě vrátím.

S výdrží baterií bezprostředně souvisí již zmíněná stabilizace objektivu. Ta se na spotřebě podílí dosti výrazně a v sekci záporů to zmiňuji proto, že inženýři ve Fuji zvolili poměrně zvláštní přístup k jejímu chování. Stabilizace totiž může fungovat buďto v okamžiku focení, čímž se myslí okamžik domáčknutí spouště a nikoliv její namáčknutí, a nebo trvale – tedy i když spoušť úplně uvolníte. Při focení s objektivem XF100-400mm z ruky je už stabilizace docela potřeba pro správné komponování – přeci jen je to ohnisko odpovídající 600 mm a chvění ruky způsobuje dost velké změny výřezu. Bohužel to znamená, že stabilizátor běží stále, i když není potřeba, a až do usnutí nebo vypnutí fotoaparátu žere baterie. Tohle by rozhodně chtělo vylepšit a umožnit stabilizaci aktivovat až po namáčknutí spouště.

Fuji na focení zvířat

Fuji jsem od počátku zamýšlel používat jako druhý fotoaparát pro každodenní užití a na focení zvířat si ponechat zrcadlovku. Jenže se ukázalo, že po koupi X-T1 se mi chce brát Nikon do ruky ještě méně než předtím. Když Fuji představilo avizovaný teleobjektiv XF100-400mm, začal jsem doufat, že by to mohl být poslední kousek do skládačky, který mi umožní přejít na Fuji zcela. Minulé dva týdny jsem objektiv mohl konečně důkladně otestovat při focení v Itálii a po zralé úvaze jsem se rozhodl: ano, tohle už půjde. Podrobná recenze objektivu vyjde příští týden na Paladixu, ale ve zkratce mohu říct, že rozsah zoomu je extrémně praktický, ostrost velmi dobrá a při jeho velikosti a hmotnosti je radost jej nosit. Na straně negativ je, že speciálně s X-T1 nestíhá ostřit rychlé akce typu ptačích letovek, ale jelikož to není můj obor, tak mě to netrápí. Světelnost 5,6 je hraniční, ale objektiv kreslí výborně i na plnou díru a pohled do katalogu mých fotografií potvrzuje, že tuhle nebo vyšší clonu používám na zvířata kvůli hloubce ostrosti zhruba v 90 % případů.

Proslýchá se, že Fuji chystá i vysoce světelný pevný teleobjektiv, což by rozhodně byl vítaný přírůstek, a těším se, že se snad tyto spekulace potvrdí. Ale i s tím, co je k dispozici teď, vím, že mohu fotit to, co mě baví, aniž bych se cítil omezen.

Můžu tedy potvrdit, že přecházím na Fuji i v žánru focení zvířat.

Závěrem

Podtrženo a sečteno – začal jsem fotit s Fuji proto, že mě to baví mnohem víc než se zrcadlovkou, a to je pro mě s náskokem nejdůležitější důvod. Po osmi měsících ten pocit přetrvává v nezměněné intenzitě a cítím nefalšovanou radost pokaždé, když foťák vezmu do ruky, takže si ho troufám prohlásit za víc, než jen dočasnou poblázněnost novou hračkou. Samozřejmě by to nešlo, pokud bych si kvalitativně pohoršil, ale to se nestalo – systém X je na kvalitu orientovaný a velmi solidně vybalancovaný od těl až po objektivy.

Článek neberte jako recenzi techniky, ani jako snahu někoho přesvědčovat, že ta či ona značka je lepší než jiná. Je to směs pocitů, postřehů a zkušeností, které mě vedly k tomu, že jsem včera poslal objednávku na objektiv XF100-400mm a rozhodl se definitivně změnit značku. Proto, aby mě focení co nejvíc těšilo.

Poznámka: pokud jsem Vás snad inspiroval k zájmu o techniku Fuji, dovolím si upozornit na probíhající cashback, který lze kombinovat se současnou nabídku slev Fujiclubu do specializovaného e-shopu FujiFoto.cz. Technika Fuji není z nejlevnějších a tohle je poměrně zajímavá příležitost, jak při nákupu ušetřit. Použitím odkazu do FujiFoto.cz podpoříte navíc mou práci.