Fujifilm X-T20 v roli druhého těla

I když mi dosud nikdy žádný fotoaparát na cestách nevypověděl službu (ťuk ťuk na dřevo), jsem mnohem klidnější, pokud sebou mám záložní tělo. Na rozdíl třeba od svatebních fotografů prakticky nepoužívám obě těla souběžně přímo při focení, a tak se mi nechce investovat do druhé X-T2, která by většinu času ležela nevyužitá – byla by to škoda peněz a ještě víc nevyužitosti tohoto vynikajícího fotoaparátu. Další logickou variantou je tedy X-T20, kterou jsem měl možnost krátce otestovat.

Ideální příležitost vyzkoušet si nejnovější přírůstek do rodiny fotoaparátů Fujifilm X se naskytla, když jsem se vydal na krátký výlet za tereji na ostrově Helgoland. Elegantní ptáci v tomto období staví hnízda, takže se na útesech stále děje něco, co se dá fotografovat. Jelikož jsem chtěl zachovat reálné podmínky, v jakých druhé tělo využívám, střídal jsem svou X-T2 s vypůjčenou X-T20, a až na závěr jsem pak chvíli fotografoval jen s ní, abych jí vyzkoušel v situacích, na které by došlo při výpadku hlavního těla. Článek neberte jako typickou recenzi – už proto, že se zaměřuji převážně na vlastnosti, které jsou důležité pro mě a můj styl focení.

Konstrukce a výbava fotoaparátu

Podle papírových rozdílů to možná není tak patrné, ale jakmile X-T20 vezmete do ruky, uvědomíte si, že je to opravdu prcek. Na každodenní tahání jde o prakticky ideální fotoaparát, který ve vás probudí touhu, aby Fujifilm vyrobil další pancake objektivy (pro mě 23 mm, prosím :). Například s nasazeným objektivem XF27mm si co do rozměrů příliš nezadá s X100F:

Malé rozměry mají nicméně i drobná úskalí. Grip je samozřejmě méně výrazný než u X-T2, což nemusí každému vyhovovat (v takovém případě může pomoci dodatečný grip MHG-XT10). Občas se mi také stalo, že jsem si palcovou hranou dlaně zmáčkl pravé tlačítko křížového voliče, které je dost blízko okraje těla. Fotoaparát také pochopitelně se svými 383 g nenabízí ideální protiváhu k větším objektivům jako je XF100-400mm. Po kratším sžívání se mi s ním ale fotilo dobře.

Oproti X-T2 je jinak řešen výklopný displej, který zůstal u konstrukce z X-T10 a X-T1, a dovoluje tedy pouze svislé vyklápění. Odlišnosti v umístění tlačítek probereme v další kapitole, takže tuto část uzavřu už jen konstatováním, že X-T20 není utěsněná proti vlhku a prachu.

Ovládání

Zejména při průběžném přecházení mezi dvěma těly se projeví odlišnosti v ovládání. Mechanicky prováděné úkony, nad nimiž nemusíte přemýšlet, jsou pro fotografa požehnáním, protože se může soustředit na to, co fotí, ale zároveň jsou prokletím, pokud se používané fotoaparáty liší.

Není tedy divu, že při průběžném střídání jsem na X-T20 často palcem hledal joystick pro výběr ostřícího bodu. Jeho absence samozřejmě docela mrzí, a to zvláště v případě, kdy chcete tlačítkům křížového voliče přiřadit jiné funkce. Osobně takto své fotoaparáty nastavuji, a to zejména proto, abych měl na pravé ruce možnost spustit prohlížení fotografií – využívám k tomu levé tlačítko, kterým pak plynule mohu pokračovat na předchozí snímky. V této konfiguraci nezbývá, než ponechat aktivaci výběru ostřícího bodu na dalším tlačítku, což znamená jedno stisknutí navíc.

X-T20 je oproti X-T2 vybavena dotykovým displejem, který lze využít mimo jiné pro rychlý výběr ostřícího bodu, takže se nabízí otázka, jestli to není dostatečná náhrada za joystick. Z praxe musím konstatovat, že spíše nikoliv – důvodem je, že dotyk na displeji nefunguje, pokud je aktivní elektronický hledáček, takže typicky musíte fotoaparát oddálit od oka, změnit bod a zase jej přiložit. Bylo by skvělé, kdyby nějaká budoucí aktualizace firmwaru přidala možnost využít displej jako dotykový ovladač i při aktivním hledáčku. Malé rozměry fotoaparátu k tomu vybízejí, neboť displej je díky nim palcem dobře dosažitelný, a rozhodně by šlo o důstojnou alternativu k joysticku. V současné podobě jde spíše o funkci, kterou jsem ocenil při focení na stativu – tehdy je opravdu příjemná a pohodlná.

Z dalších odlišností v ovládání stojí za zmínku absence kolečka pro nastavení citlivosti ISO – na stejném místě najdete volič režimů. Z mého pohledu jde o nepodstatný rozdíl, protože od přechodu na Fuji používám prakticky výhradně tři konfigurace automatické citlivosti a v těch méně běžných případech, kdy potřebuji ISO udržet na konkrétní hodnotě, není problém jej změnit z menu. Pokud pracujete s citlivostí častěji, můžete jeho změnu přiřadit kterémukoliv funkčnímu tlačítku, ale prozatím nejde tímto způsobem sladit X-T20 s X-T2, která umí ISO měnit (kromě vyhrazeného voliče) jen předním kolečkem. Byť mě osobně současný stav neomezuje, bylo by jistě užitečné, kdyby nějaká příští aktualizace firmware nabídla shodnou možnost pro obě těla.

Když už jsme u konfigurovatelných tlačítek, X-T2 má navíc jedno na přední straně těla, ale jinak jsou možnosti v podstatě srovnatelné. Horní tlačítko Fn je u X-T20 umístěné vpravo od spouště a je tak mnohem lépe dostupné, než na X-T2, kde je utopené mezi voliči času a korekce expozice.

Na další odlišnosti v ovládání X-T20 a X-T2 podstatné pro můj styl focení jsem nenarazil.

Rychlost

Nejsem zrovna fotograf zaměřený na akční fotky, ale je potěšující, když vás fotoaparát nebrzdí. X-T20 sdílí se svou vybavenější sestřičkou řadu parametrů, takže můžete očekávat i podobné schopnosti.

Standardní odezvy fotoaparátu jsou srovnatelné s X-T2 – při střídání těl jsem neměl pocit, že přecházím z „lepšího“ na „horší“. Sériové snímání má ve své třídě nadstandardních 8 snímků za vteřinu s mechanickou závěrkou a 11 nebo 14 snímků se závěrkou elektronickou. X-T2 s gripem zvládá 11 snímků za vteřinu i s mechanickou závěrkou, ale myslím, že většina lidí (včetně mě) takové hodnoty upotřebí spíš zřídka. Vyrovnávací paměť v X-T20 je o něco menší, ale přesto by při 8 snímcích za vteřinu měla zvládnout sérii 62 JPEGů, 25 komprimovaných a 23 nekomprimovaných RAWů (u X-T2 jde o 83 JPEGů a 33 nebo 27 RAWů). V tomto směru určitě nejsou schopnosti X-T20 nijak limitující.

Ostření fotoaparátu je subjektivně srovnatelné s X-T2 bez gripu. V praxi to znamená, že se nemusíte bát ani náročnějších situací, jako jsou například ptačí letovky. Fotoaparát disponuje shodnými režimy kontinuálního ostření jako X-T2, ale neumožňuje uživatelské nastavení parametrů – v praxi se ale bez něj určitě dá obejít. Míru odpadu jsem měl s oběma fotoaparáty podobnou, snad jen X-T2 s gripem má díky zvýšení obnovovací frekvence hledáčku na 100 Hz podle mě opravdu o něco plynulejší obraz.

Největší úskalí stran rychlosti se nakonec objevilo docela jinde: u očního senzoru. Ten reaguje znatelně pomaleji než u X-T2 – odhaduji, že aktivace hledáčku po přiložení fotoaparátu k oku trvá nejméně o polovinu déle. Prodleva není samozřejmě nijak dramatická, ale je přesně o tolik delší, abych ten moment před rozsvícením hledáčku, kdy hledím do černa, pokaždé vnímal jako zdržující. Tato jediná drobnost mě při focení s X-T20 opravdu iritovala a kazila mi dojem z jinak povedeného fotoaparátu.

Obrazová kvalita

V této části budu velmi stručný: vzhledem ke stejnému snímači a procesoru poskytuje X-T20 prakticky totožnou kvalitu výstupu jako X-T2, takže jí může bez problémů sekundovat, aniž byste se museli bát o výsledek. Pro ukázky toho, co X-Trans snímač třetí generace dovede, si dovolím odkázat na mou dřívější recenzi X-T2 na Paladixu.

Závěr a hodnocení

Neberte tento článek jako hloubkovou recenzi – na to jsem měl fotoaparát jen krátce a zároveň jsem, jak již bylo řečeno, záměrně testoval jeho možnosti coby záložního těla.

Pokud jde o mé osobní resumé, v současnosti jsem tak na 80 % rozhodnutý, že si X-T20 před případnou další cestou pořídím. Výpravy za zvířaty jsou často náročné na přípravu i finančně nákladné a riskovat, že kvůli případné poruše jediného těla přijedu bez fotek, se mi opravdu nechce. Doma obvykle dvě těla nepotřebuji a cenový rozdíl za těchto okolností jasně mluví ve prospěch X-T20. Kéž by se na trh dostal pancake objektiv s ohniskem kolem 23 mm a světelností f/2 – pak bych nejspíš přestal pokukovat po řadě X100, což by byla další výhoda :)

Benefitem jsou jednoznačně společné vlastnosti s X-T2: tedy shodná obrazová kvalita fotografií, srovnatelný výkon, téměř stejné ovládání s možností sjednocení nastavení a totožné baterie a nabíječky.

Hlavní zápory této volby jsou pro mě dva. S absencí joysticku jsem schopen žít, protože obě těla obvykle nestřídám najednou na jednom motivu – druhé tělo je hlavně pojistka a nebo usnadnění, kdy z dlouhého skla chci přejít na širokáč kvůli krajině nebo dokumentu. Pomalejší nabíhání hledáčku mě trápí více – nepochybně bych jej přežil, ale hlavně kvůli němu zůstává stále ve hře i varianta druhé X-T2 (za více peněz, ale s několika užitečnými benefity).

Absenci utěsnění proti vlhkosti a prachu nepovažuji za kritický problém – cestoval jsem v nejrůznějších podmínkách i s fotoaparáty a objektivy, které odolné nebyly, a vždy obstály bez problémů.

I když to nebylo předmětem mého zkoumání, dovolím si i svůj osobní náhled na jiné situace, v nichž dává či nedává X-T20 smysl:

• jako případný vstupní fotoaparát systému Fujifilm X jej mohu rozhodně doporučit – z tohoto pohledu je to „skoro X-T2“ za výrazně příznivější cenu
• rovněž jako malý a nenápadný fotoaparát na každodenní tahání je vynikající. Pokud prahnete po fotoaparátu téměř do kapsy, budou ale trochu brzdou objektivy – dostatečně malý je jen XF27mmF2.8 a s přivřenýma očima snad ještě XF18mmF2
• bez vyzkoušení bych jej nedoporučil někomu, kdo potřebuje druhé tělo k X-T2 pro střídání přímo na placu – například při focení svateb. Pokud se neumíte v hlavě přepínat rychleji než já, budete totiž asi často sahat na neexistující joystick
• pokud fotíte s bleskem, myslete také na o něco delší synchronizační čas u X-T20
• popřemýšlet je také třeba, pokud se chystáte více na video – k tomu se možná ještě zvlášť vrátím, ale je tu pár rozdílů, které by mohly vadit (viz dále)

Další rozdíly mezi X-T2 a X-T20

Odlišností mezi X-T2 a X-T20 je více, než jsem popsal, ale buďto se mých potřeb příliš netýkají nebo jsem neměl čas či příležitost je testovat. Tady je jejich bodový seznam:

• X-T20 disponuje vestavěným bleskem
• má jen jeden slot na paměťové karty, a to navíc v prostoru baterie, který může být na takto malém těle blokován stativovou destičkou
• nepodporuje bateriový grip – ten u X-T2 nejen přidává ovladače pro focení na výšku a prodlužuje výdrž, ale i zrychluje některé funkce a prodlužuje maximální délku videozáznamu
• elektronický hledáček je ve srovnání s X-T2 menší
• mechanická závěrka zvládá časy jen do 1/4000 s (X-T2 umí i 1/8000 s)
• synchronizační čas blesku je 1/180 s (na X-T2 1/250 s)
• 4K video je bez ořezu, ale pracuje v režimu vynechávání řádek, což může vést k nižší kvalitě záznamu ve srovnání s X-T2
• pro video nelze ani při výstupu přes HDMI použít profil F-log vhodný pro další zpracování (dá se mu ale docela slušně přiblížit nastavením filmové simulace Pro Neg Std, H Tone na -2, S Tone na -2, Color na 0 a Sharpness na -4)
• vstup pro mikrofon je 2,5 mm jack, takže často bude třeba použít redukci
• chybí výstup do sluchátek (na X-T2 jej přidává grip)

Za zapůjčení fotoaparátu děkuji společnosti FUJIFILM Europe GmbH.

Pokud se vám moje články líbí a současně uvažujete o pořízení jakékoliv techniky Fujifilm, můžete mě podpořit tím, že pro nákup použijete tento odkaz do e–shopu FUJIFOTO.cz.