První zkušenosti s X-T30

Během dubna jsem se vydal fotografovat do Itálie se dvěma vypůjčenými kousky výbavy – tělem X-T30 a objektivem Fujinon XF16mmF2. V tomto článku shrnuji své zkušenosti z dvoutýdenního používání nejnovějšího těla Fujifilm X-T30.

Poznámka: jsem X-Photographer, tedy ambasador systému Fujifilm X. Fotím s touto technikou již několik let a mám ji opravdu rád, takže mě můžete považovat za neobjektivního. Nedělám to ale za peníze, testuji převážně techniku, kterou používám nebo plánuji používat, a vždy se snažím upřímně prezentovat své zkušenosti. Pokud mi to věřit nebudete, což je vaše nezpochybnitelné právo, můžete se třeba jen podívat na pár fotografií :)

Ačkoliv hlavním „pracovním koněm“ mé výbavy je X-T2 (a výhledově se jím nejspíš stane X-T3), jsem zároveň i příznivcem nižší řady fotoaparátů, které za znatelně méně peněz nabízejí také hodně muziky. Předchozí model X-T20 mě doprovází na cestách už asi dva roky a psal jsem o něm například tady.

X-T30 je přímým nástupcem „dvacítky“ a stejně jako ona staví na vnitřní výbavě svého profesionálního souputníka X-T3, o které jsem psal zde, ale k několika změnám, které stojí za zmínku, přeci jen došlo.

Konstrukce fotoaparátu

Po stránce vnější konstrukce se fotoaparát od starší X-T20 téměř neliší. Asi nejviditelnější rozdíl je v zadní opěrce palce, která doznala jiného tvaru – na X-T30 je kvůli umístění tlačítka Q (o něm dále) širší, ale současně je i nižší. Vše ostatní zůstává prakticky stejné. Tělo je tak znatelně menší než X-T3 a s tím souvisí subjektivní hodnocení úchopu. Záměrně jsem používal jak „holé“ tělo, tak i variantu s přídavným malým gripem, který mám na X-T20 částečně pro lepší úchop, ale především kvůli posunutí stativového šroubu do osy objektivu a zpřístupnění šachty s baterií a SD kartou při nasazené stativové destičce. Grip mohu obecně doporučit jako praktické příslušenství a pro objektivy typu XF100-400mm je to skoro nutnost, ale s malými objektivy, které budou asi na tomto těle používané častěji, jsem se bez něj v pohodě obešel – mám přitom dost dlouhé (byť spíše štíhlé) prsty.

Fujifilm X-T30 (s objektivem XF16mmF2.8)
Fujifilm X-T30 (s objektivem XF16mmF2.8)

Dalším přetrvávajícím rozdílem oproti vyšší řadě je displej s vyklápěním pouze nahoru a dolů, boční výklop bohužel chybí. Ani X-T30 pak není utěsněná proti pronikání prachu a vlhkosti (ale má X-T20 vydržela i tak ve velmi náročných podmínkách).

Budu se trochu opakovat, ale X-T30 je pro mě svými rozměry extrémně sympatické tělo pro cestování nebo každodenní tahání v batůžku či brašně. Přál bych si k němu nějaké ploché objektivy typu pancake, ale i kompaktní řada objektivů Fujinon 23 mm, 35 mm a 50 mm se světelností f/2 a nebo 16 mm f/2,8, o kterém ještě bude řeč, se k němu hodí výborně. Pokud byste snad z úchopu takto malého těla měli obavy, doporučuji si jej vypůjčit a chvíli zkoušet. Nejdříve s tím budete možná trochu válčit, zvláště pokud přecházíte z větších zrcadlovek, ale ze zkušeností ze svého okolí mohu říct, že většina lidí se obvykle po krátkém čase s tělem velmi dobře sžije. Na druhou stranu, X-T3 se nepochybně drží lépe.

Potápka roháč (Fujifilm X-T30 + XF100-400mmF4.5-5.6 R LM OIS WR at 372.6 mm, f/6.4, 1/60 s, ISO 640)
Potápka roháč (Fujifilm X-T30 + XF100-400mmF4.5-5.6 R LM OIS WR at 372.6 mm, f/6.4, 1/60 s, ISO 640)

Ovládání

V ovládání jsou ve srovnání s X-T20 i X-T3 největší rozdíly. X-T30 se dočkala joysticku, který na X-T20 nenajdete, ale daní za to je zase absence křížového ovladače (d-padu). Co tato volba konstruktérů přináší v praxi? Shrnuto jednou větou: joystick společně s dotykovým displejem na X-T30 je z mého pohledu praktičtější kombinací než d-pad a dotykový displej na X-T20.

Mé hodnocení ovšem do jisté míry ovlivňují subjektivní zvyklosti a potřeby. Joystick je podle mě znatelně praktičtějším a pohotovějším prvkem pro výběr ostřícího bodu, takže pokud je to pro vás důležité, budete to nejspíš vnímat podobně. Hlavním negativem je nepochybně ztráta čtyřech konfigurovatelných tlačítek, kterým lze přiřadit nejrůznější praktické funkce. Jestliže je tedy pro vás podstatnější vysoká konfigurovatelnost ovládání, je X-T20 nebo X-T3 lepší volbou.

Gesta dotykového displeje jsou za d-pad jen částečnou náhradou, a to zejména proto, že se nedají použít, je–li fotoaparát přiložen k oku (v takovém případě lze displej použít pro volbu ostřícího bodu, ale to podle mého názoru s přídáním joysticku trochu pozbývá smyslu). Pokud tedy používáte nyní d-pad s fotoaparátem u oka, budete muset u X-T30 upravit své zvyklosti – třeba využít jiné tlačítko nebo Q menu.

Volavka bílá (Fujifilm X-T30 + XF100-400mmF4.5-5.6 R LM OIS WR at 400 mm, f/6.4, 1/550 s, ISO 160)
Volavka bílá (Fujifilm X-T30 + XF100-400mmF4.5-5.6 R LM OIS WR at 400 mm, f/6.4, 1/550 s, ISO 160)

Pro mě jsou zásadní dvě funkce, které potřebuji mít rychle dostupné na pravé ruce – volba automatického režimu ISO a prohlížení fotografií. ISO často měním s fotoaparátem u oka a k tomu lze používat zadní kolečko. Prohlížení používám častěji na displeji, kde celkem komfortně poslouží dotykové gesto, ale přeci jen jsem zjistil, že jsou situace, kdy se na fotografii potřebuji podívat i v hledáčku – například když jsem fotil ležíc v mokřadu a oddálení fotoaparátu od oka znamenalo riziko, že jej nebo objektiv namočím v nevábné vodě. Pro tento účel jsem tedy nakonec vyhradil tlačítko AEL, na které pohodlně a rychle dosáhnu palcem a jinak mi není k užitku. V podstatě shodného nastavení lze dosáhnout i na X-T3, takže jsem si ověřil, že ovládání těchto dvou těl pro mě lze dostatečně sjednotit, ovšem znamená to změnu mých původních návyků z fotoaparátů s d-padem. Třeba s X-T2 už by ale kvůli absenci dotykového ovládání a některých drobných odlišností v nastavení byla spolupráce složitější.

Celkově mě rozhodnutí odstranit d-pad mrzí, ale v praxi jsem se bez něj při mých potřebách obešel lépe než jsem očekával a joystick považuji pro focení za přínosnější. Dotykový displej není na X-T30 novinkou a mohu říct, že přes počáteční skepsi jsem si ho za ty roky s X-T20 na některé věci velmi oblíbil – zejména posouvání výřezu při prohlížení fotografií je díky dynamice gest, kterou známe z telefonů a tabletů, nesrovnatelně rychlejší a pohodlnější.

Pisila čáponohá (Fujifilm X-T30 + XF100-400mmF4.5-5.6 R LM OIS WR at 203.7 mm, f/6.4, 1/160 s, ISO 800)
Pisila čáponohá (Fujifilm X-T30 + XF100-400mmF4.5-5.6 R LM OIS WR at 203.7 mm, f/6.4, 1/160 s, ISO 800)

Jestliže tuto změnu celkově považuji svými dopady na mé focení za neutrální, respektive přidání joysticku za jednoznačné pozitivum, nové umístění tlačítka Q pro vyvolání rychlého menu do opěrky palce je trochu jiný příběh. Zvolené řešení je podle mě nešťastné a myslím, že jej lze považovat za jedinou objektivní slabinu X-T30. Opěrka není totiž natolik masivní, aby bezpečně zamezila občasnému nechtěnému stisknutí tlačítka. Během mé cesty vyšel firmware, který jeho reakci o něco zpožďuje, což by mělo omezit nežádoucí otevření menu, ale upřímně řečeno, příliš to nepomohlo. Definitivně tak problém odstraní asi až červnový firmware, který má umožnit tlačítko Q plně konfigurovat, takže půjde i zcela vypnout – že je to řešení hodně vzdálené ideálu ale asi není třeba zmiňovat. Funkci Q menu samozřejmě bude možné přiřadit jiným tlačítkům, čili o něj nemusíme přijít, ale s ohledem na absenci d-padu není možností mnoho. Myslím, že pokud bych přešel na X-T30, možná bych se poprvé v životě začal zajímat o opěrky palců instalovaných do sáněk blesku (Lensmate apod.), které by mohly být řešením. Problém je podle mých zkušeností méně patrný při použití menších objektivů. Vyšší hmotnost třeba XF100-400mm má určitě svůj vliv na to, jak někdy potřebuji fotoaparát fixovat palcem, a tudíž i na působení prstu na opěrce, takže s ním jsem si během testování párkrát menu nechtěně otevřel.

Zadní strana X-T30 s tlačítkem Q v opěrce palce. D-pad chybí, ale přidání josticku je jednoznačným pozitivem.
Zadní strana X-T30 s tlačítkem Q v opěrce palce. D-pad chybí, ale přidání josticku je jednoznačným pozitivem.

Ostatní ovládací prvky jsou shodné s X-T20 a nemám jim celkem co vytknout. Snad jen aretace horních otočných voličů mi oproti X-T2 a X-T3 trochu schází. Naopak lépe se mi na třicítce ovládá zadní ozubené kolečko, které klade menší odpor – možná tak hrozí občasné nechtěné pootočení, ale v praxi jsem s tím problém neměl a při používání je menší odpor rozhodně komfortnější.

Rychlost

Jelikož většina vnitřní výbavy je shodná s X-T3, i rychlost je většinou totožná. Kuriozitou je, že po nějakou dobu byla X-T30 u Fujifilmu dokonce tělem s nejrychlejším ostřením, protože mezi vydáním X-T3 a X-T30 došlo k několika vylepšením algoritmů, které X-T3 dostala až v nedávném firmwaru verze 3.0.

V praxi je ostření opět oproti předchozí generaci rychlejší a citlivější. Benefity nového AF se projeví například v horších světelných podmínkách, při sledování pohybujících se objektů a velmi znatelně také v režimu detekce obličeje a očí (funguje pouze na lidi). Tuto funkci jsem si při focení lidí dost oblíbil už u X-T2/20, ale s trojkovou řadou je nejméně o řád lepší.

V Itálii jsem testoval automatické ostření při focení letovek a i když nedokážu vyjádřit zlepšení nějakým číslem či procentem, spolehlivost sledování je oproti X-T2/20 určitě vyšší (což ale nic nemění na tom, že při akčním focení mají podle mě velký vliv také vaše zkušenosti – letovky se určitě vyplatí trénovat).

Kormorán velký (Fujifilm X-T30 + XF100-400mmF4.5-5.6 R LM OIS WR at 400 mm, f/8, 1/2000 s, ISO 1000)
Kormorán velký (Fujifilm X-T30 + XF100-400mmF4.5-5.6 R LM OIS WR at 400 mm, f/8, 1/2000 s, ISO 1000)
Volavka stříbřítá (Fujifilm X-T30 + XF100-400mmF4.5-5.6 R LM OIS WR at 400 mm, f/8, 1/3200 s, ISO 1000)
Volavka stříbřítá (Fujifilm X-T30 + XF100-400mmF4.5-5.6 R LM OIS WR at 400 mm, f/8, 1/3200 s, ISO 1000)
Kachna divoká – AF umí při troše šikovnosti a správném nastavení udržet zaostřený objekt i v případě členitějšího pozadí (Fujifilm X-T30 + XF100-400mmF4.5-5.6 R LM OIS WR at 400 mm, f/8, 1/1600 s, ISO 1250)
Kachna divoká – AF umí při troše šikovnosti a správném nastavení udržet zaostřený objekt i v případě členitějšího pozadí (Fujifilm X-T30 + XF100-400mmF4.5-5.6 R LM OIS WR at 400 mm, f/8, 1/1600 s, ISO 1250)

X-T30 nezaostává ani v rychlosti sekvenčního snímání – ta zůstává na 8 snímcích za vteřinu při mechanické závěrce, ale s elektronickou závěrkou se dá dostat až na 20 nebo 30 snímků za vteřinu (s dodatečným ořezem s faktorem 1,25×). Těchto rychlostí využívá zejména funkce předsnímek (pre-capture), která začíná fotit do vyrovnávací paměti už při namáčknutí spouště a po domáčknutí uloží posledních 20 takto získaných snímků na kartu. To je vynikající pro zachycení dějů, jejichž začátek nejde dobře predikovat – ve wildlife fotografii může jít například o přílet ptáka na hnízdo, lovící volavku a podobné situace, které se skoro jistě stanou, ale těžší je odhadnout kdy přesně. Dosud se používalo tradiční sekvenční snímání, které ale v těchto případech zbytečně plní kartu nepotřebnými fotografiemi.

Stejně jako u X-T3 dovoluje snímač s rychlejším čtením předcházet u videa i focení na elektronickou závěrku vzniku některých nežádoucích artefaktů a také minimalizovat dobu zčernání hledáčku při sekvenčním snímání.

Slabší ve srovnání s X-T3 je výkon paměťových karet – slot i nadále pracuje na rozhraní UHS-I, takže nevyužije naplno nejrychlejší karty UHS-II.

Nutrie říční (Fujifilm X-T30 + XF100-400mmF4.5-5.6 R LM OIS WR at 400 mm, f/5.6, 1/60 s, ISO 500)
Nutrie říční (Fujifilm X-T30 + XF100-400mmF4.5-5.6 R LM OIS WR at 400 mm, f/5.6, 1/60 s, ISO 500)

Video

Stejně jako u předchozí generace je i X-T30 v oblasti videa o něco ochuzena, ale zdá se mi, že rozdílů je méně, respektive není zde nic, co by bránilo jejímu použití pro vysoce kvalitní produkci. Chybí sice 4K video v šedesáti snímcích za vteřinu, při kterém by se zřejmě v menším těle docházelo k přehřívání, ale jinak zde najdete řadu pokročilých možností, jako například režim DCI nabízející o něco vyšší vodorovné rozlišení než standardní UHD formát (s poměrem stran 17:9), možnost záznamu v profilu F-log vhodném pro další postprodukci, čtení snímače bez vynechávání řádek (které používala X-T20), datový tok až 200 Mbps nebo až pětinásobně zpomalené FullHD video (120 snímků za vteřinu). Přes HDMI lze navíc využít i 10bitový 4:2:2 výstup.

Potěšující je samostatné nastavení všech parametrů obrazu zvlášť pro video a pro focení, což mi docela chybí u X-T2. Na X-T30 si tak můžete například nastavit pevné vyvážení bílé pro video a automatické pro fotografování. Z dalších praktických vlastností bych zmínil nastavitelnou zebru, mezisnímkovou redukci šumu a nadšené filmaře také potěší, že USB-C port, který nahradil původní USB 2 z X-T20, dovoluje přes redukci připojit sluchátka, pro která jinak samostatný jack chybí (přítomen je 2,5 mm jack pro externí mikrofon).

Obrazová kvalita

Ve srovnání s X-T3 přináší X-T30 shodnou obrazovou kvalitu. Pro mě osobně je fotografický výstup v zásadě srovnatelný s X-T2 – podle laboratorních testů je trojková řada o něco zdatnější při obnově stínů a naopak trochu horší z hlediska množství šumu na nejvyšších ISO. Já sám jsem své fotografie zpracoval stejně, jak jsem byl zvyklý u X-T2, a nemám pocit, že bych pozoroval rozdíly takového charakteru, že bych se jimi musel zabývat.

Potápka roháč (Fujifilm X-T30 + XF100-400mmF4.5-5.6 R LM OIS WR at 400 mm, f/6.4, 1/1000 s, ISO 2500)

Závěr a hodnocení

Zda je X-T30 vhodná právě pro vás si budete muset ověřit, protože to záleží na některých subjektivních potřebách. Za sebe ale mohu říct, že jako uživatel X-T20 považuji jeho nástupce za vynikající fotoaparát, jehož jedinou objektivní vadou je podle mého názoru nešťastné umístění tlačítka Q. Osobně vidím vhodnost jeho uplatnění v některých scénářích takto:

  • jako druhé tělo k X-T3 je X-T30 podle mě velmi solidní volba, u které se můžete spolehnout na stejnou kvalitu fotografií. Pokud jste ochotni se přizpůsobit možnostem levnějšího těla, lze jejich ovládání poměrně solidně sladit (trochu hůře to půjde s X-T2 kvůli její absenci dotykového displeje)
  • jestliže váháte mezi X-T3 a X-T30, pak vám X-T30 nabídne možná 90 % funkcí vyššího modelu za 60 % ceny. Rozhodující faktory mohou být kromě ceny a velikosti například pokročilejší možnosti videa X-T3 (ta umí i 4K při 60 fps, podporuje formát HLG, kodek H.265, datový tok až 400 Mbps), více ovládacích prvků (d-pad, přední funkční tlačítko), utěsnění proti prachu a vlhkosti, podpora dvou SD karet (navíc rychlejšího standardu UHS-II), možnost připojení bateriového gripu a podobně. X-T3 je také vhodnější pro focení s velkými objektivy.
  • zvažujete–li upgrade předchozí generace fotoaparátu, neočekávejte posun v kvalitě obrazu, jaký nastal mezi X-T10 a X-T20, ale ve všem ostatním si znatelně polepšíte – dostanete rychlejší ostření, plné pokrytí obrazu fázovými ostřícími body, podstatně lepší video a řadu nových (předsnímek, focus bracketing) či vylepšených funkcí (exposure bracketing). Pokud máte X-T10, pak si samozřejmě s X-T30 pomůžete ještě znatelně více. Za přínos považuji přidání joysticku, negativem může být absence d-padu – záleží na vašich preferencích.
  • jako jediné tělo je X-T30 určitě vhodná jak pro začínající fotografy (případně filmaře), tak pro ty, kdo hledají velký výkon v malém balení – například na cestování nalehko nebo každodenní tahání fotoaparátu sebou.

Co se mě samotného týče, za ty dva týdny jsem si X-T30 dost oblíbil. Mám opravdu rád ještě menší rozměry této řady ve srovnání s X-T2/3 a doma beru svou současnou X-T20 do ruky možná i častěji než X-T2. Asi hlavním omezením je pro mé potřeby absence vyklápění displeje do strany, protože druhé tělo na cestách používám často pro focení makra a detailů v situacích, kde se to velmi hodí. Kvůli této jediné vlastnosti se do budoucna kloním k používání kombinace X-T2 a X-T3, ale nikdy neříkej nikdy – prozatím ještě rozhodnutí nepadlo :)

Pokud se vám moje články líbí a současně uvažujete o pořízení jakékoliv techniky Fujifilm, můžete mě podpořit tím, že pro nákup techniky (nejen) zmiňované v tomto článku použijete následující odkazy do e-shopu FUJIFOTO.cz:

Až do 15. 7. 2019 navíc probíhá akce jarní cashback, během níž můžete k nákupu techniky Fujifilm získat zpět docela sympatické částky – žhavé novinky zde z pochopitelných důvodů nenajdete, ale poprvé je v akci zahrnuto tělo X-T3 a profesionální objektiv XF200mmF2.

Za zapůjčení techniky děkuji českému Fujifilmu.

Nutrie říční (Fujifilm X-T30 + XF100-400mmF4.5-5.6 R LM OIS WR at 400 mm, f/9, 1/160 s, ISO 1000)
Nutrie říční (Fujifilm X-T30 + XF100-400mmF4.5-5.6 R LM OIS WR at 400 mm, f/9, 1/160 s, ISO 1000)

2 komentáře u „První zkušenosti s X-T30“

    • Dobrý den, nejčastěji používám režim 2 (s obrázkem geparda), který počítá spíše s konstantní rychlostí objektu a nevadí mu, když na chvíli ztratí objekt z ostřícího bodu (případně pokud se mezi objektem a fotoaparátem zjeví překážka). Pokud by se pták pohyboval méně plynule, může být vhodnější některý z režimů, který má druhý parametr (Speed sensitivity tracking) nastaven na vyšší hodnotu. Ostřím obvykle s jedním ostřícím bodem, který je dobrý přiměřeně zvětšit (čím větší je bod, tím rychlejší je ostření, ale zároveň se zvyšuje riziko, že si vybere něco za hlavním objektem, proto je dobré mít vždy ostřící bod co největší, ale ne o mnoho větší než motiv, na nějž se ostří).

      Jinak pokud je zvolen režim, který se snaží déle držet původní zaostření (parametr Tracking sensitivity je nastaven na vyšší hodnoty), a dojde ke ztrátě zaostření, přeostření zpět je pomalé, protože během namáčknutí spouště se fotoaparát snaží pro změnu zase udržet onen nový stav nesprávného zaostření. Proto je pro tyto režimy důležité osvojit si návyk, že když fotoaparát není zaostřen kam má, je nutné spoušť pustit a znovu namáčknout, což vede k okamžitému přeostření.

Komentáře nejsou povoleny.