Wildlife s objektivem Fujinon XF150-600mmF5.6-8 R LM OIS WR

Během více než šesti let focení wildlife s objektivem Fujinon XF100-400mmF4.5-5.6 jsem až překvapivě málo pociťoval potřebu ještě delšího ohniska, což ale neznamená, že bych se takové možnosti bránil :) Ostatně, je pravdou, že dvě z mých fotografií, které získaly ocenění v mezinárodních soutěžích, byly shodou okolností pořízeny „sto-čtyřstovkou“ s konvertorem XF1.4X, což je tak trochu ironie, protože jej používám zřídka. Každopádně odzoomovat se dá vždy, ale chybějící milimetry ohniska se dohánějí hůř, takže jsem samozřejmě neváhal a s chutí využil možnost otestovat nový objektiv XF150-600mmF5.6-8 R LM OIS WR. Tady jsou mé postřehy a zkušenosti.

Další fotografie vyfocení tímto objektivem najdete v mé recenzi fotoaparátu Fujifilm X-H2S.

Asi nejsem jediný, koho trochu zaskočila zvolená světelnost posouvající dostupnou clonu na dlouhém konci až k hodnotě f/8. Není to úplná novinka, kdysi nepřekročitelná hranice f/5,6 padla už dávno s příchodem světelnosti 6,4 a poslední dva roky pozorujeme i u konkurence nástup některých objektivů s nejnižším clonovým číslem stoupajícím na f/7,1 a f/8. U teleobjektivů je to jedna z mála možností, jak zmenšit jejich rozměry (a potenciálně i hmotnost), protože zákony optiky jsou neúprosné. Stanovují totiž, že světelnost objektivu je poměrem ohniskové vzdálenosti a průměru vstupní pupily. To je zdánlivý průměr clonového otvoru, jak jej vidíme přes přední čočku objektivu. Pokud tento vzorec otočíme, při ohnisku 600 mm a světelnosti 5,6 vypočteme průměr potřebné vstupní pupily jako

600 mm / 5,6 = 107 mm

Takový objektiv by tedy musel mít průměr přední čočky alespoň 115 mm – a velikost snímače přitom nehraje žádnou roli. Musíme tedy akceptovat, že se Fujifilm rozhodl pro menší rozměry a hmotnost za cenu nižší světelnosti. Ta se v průběhu celého rozsahu ohnisek mění přibližně takto (dle EXIF testovacích snímků s přesností danou mou schopností plynule točit zoomovacím prstencem):

• f/5,6: 150 až 184 mm
• f/6,4: 185 až 315 mm
• f/7,1: 316 až 539 mm
• f/8: 540 až 600 mm
  

Zmíněnou úsporu v rozměrech a hmotnosti oproti konkurenčním objektivům s obdobným rozsahem lze v číslech shrnout zhruba takto: o 13 mm menší průměr filtru (82 mm vs. obvyklých 95 mm) a přibližně o 0,5 kg menší hmotnost (Fujinon má cca 1 605 g, podobný objektiv u Sony nebo Sigmy cca 2 100 g). Pocitově je opravdu hodně lehký a krásně se s ním manipuluje. Stejný dojem mi potvrdili nezávisle na sobě dva mí kamarádi fotící s dlouhými zoomy na full-frame, kteří mou sestavu vyzkoušeli – oba si její hmotnost maximálně pochvalovali.

Při srovnání délky už trochu víc záleží na konstrukci – Fujifilm zvolil interní zoomování a ostření, takže se rozměr objektivu při používání nemění. Z hlediska práce s ním a odolnosti objektivu proti prachu a vlhkosti je to rozhodně pokročilejší řešení, skladnost tím ale poněkud trpí. Používám batohy f-stop a i do jejich střední fotovložky Medium Slope ICU se objektiv vejde jen tak tak a to ještě jen s kreativním nepravoúhlým uspořádáním přepážek. Pokud budete o XF150-600mm uvažovat, počítejte s tím, že se možná nevejdete do svého stávajícího batohu.

Z hlediska ovládacích prvků nabízí objektiv kromě klasické trojice prstenců pro ostření, zoom a clonu (v tomto pořadí směrem od přední čočky) ještě přepínače omezovače ostření, automatické clony a funkce čtveřice tlačítek v přední části. Ty mohou buď zamknout aktuální zaostření (AF-L), vrátit se na uložené zaostření (Preset) a nebo spouštět ostření (AF) místo tlačítka na těle. Pokud se vám zalíbí volba Preset, pak pro uložení aktuální zaostřené vzdálenosti musíte použít tlačítko Set pod zmíněnou trojicí přepínačů.

Zmíněné funkce nenacházíme u Fujifilmu poprvé – známe je už z profesionálního objektivu XF200mmF2.0. S ním sdílí novinka také fakt, že stativová patka je kompatibilní se systémem rychloupínání Arca Swiss, takže pro odpovídající hlavy, které na trhu víceméně dominují, nepotřebujete přidávat destičku – tahle skvělá vymoženost mi u XF100-400mmF4.5-5.6 hodně chybí. Patka je dostatečně velká pro stabilní uchycení i pro pohodlné nošení v ruce. Příznivce ramenních popruhů potěší dvě kovová očka, která lze použít pro jejich uchycení (jeden popruh je i součástí balení objektivu).

K samotnému ovládání objektivu asi není co dodat, všechno funguje dle předpokladů, objektiv je dobře vyvážený a vše je celkem správně při ruce. Snad jen na čtveřici tlačítek ostření se hůř dosahuje s rukou na zoomovacím prstenci. Pokud potřebujete ovládat obojí, bude lepší zůstat u ostření z těla.

Mechanicky objektiv nevzbuzuje žádné pochybnosti o kvalitě provedení. Konstrukce s interním zoomem eliminuje pohyblivé prvky, takže navenek působí velmi solidně. Světlý materiál jeho těla nicméně nicméně není kov, ale plast. Ten samozřejmě rovněž přispěl k nízké hmotnosti a osobně bych řekl, že přitom nijak zásadně nezhoršuje pocit z provedení. Drobnou výtku bych snad měl ke sluneční cloně, která je z podobného materiálu jako u XF100-400mm, což pro mě především znamená, že při kontaktu s tvrdými materiály (dřevo, kámen) rachotí víc, než bych si přál. Řešením by asi mohl být neoprenový ochranný návlek, který si wildlife fotografové tak jako tak často pořizují.

To hlavní samozřejmě je, jak se ale s objektivem fotí. Jedním slovem: nečekaně skvěle! (Dobře, tak tedy dvěma slovy :). Nepopírám, že jsem při oznámení specifikace pocítil ze světelnosti jisté zklamání, ale soudit mám ve zvyku až podle zkušenosti na vlastní kůži. Vzal jsem proto objektiv na dvě focení – pětidenní backpacking v norském Dovrefjellu a dvoutýdenní workshop v Ekvádoru. Obojí mi velmi solidně ukázalo pozitiva objektivu i obtíže, které může focení takto dlouhým sklem přinášet.

Ta nejdůležitější věc je, že optika se opravdu povedla a objektiv kreslí i na 600 mm a plnou díru parádně – v tomto směru nemám žádné výhrady. Předpokládám, že nejednomu uživateli bude vrtat hlavou srovnávání se starším telezoomem XF100-400mm při použití telekonvertoru XF1.4X, což je kombinace, která poskytne jen o kousek kratší ohnisko 560 mm při stejné světelnosti a v menším balení. V tomto směru mohu konstatovat, že novinka XF150-600mm má jasně lepší kresbu. Z praxe vím, že kratší z obou objektivů s konvertorem dokáže poskytovat solidní výsledky, ale vyžaduje to více péče v postprodukci. Naproti tomu delší z obou zoomů je v tomto směru nekompromisní a fotky jsou plné jemných detailů.

Ostření je tiché a rychlé. Fotil jsem i kolibříky ve vzduchu a vše fungovalo perfektně. Tito drobní ptáčci jsou známí svou schopností „viset“ v letu na místě, což je moment, kdy se dají dobře fotit i trochu delším časem (pokud nevadí rozostření velmi rychle kmitajících křídel), ale problém je, že mimo zdroj potravy (kterým je v lodžích často pohříchu nevzhledné plastové krmítko) zůstávají takto jen kratičký okamžik. Přelety z místa na místo jsou naopak velmi rychlé a při „zastávce” jinde je tedy nutné velmi rychle komponovat a zaostřit. Spolupráce objektivu s novou X-H2S v tomto případě fungovala skvěle a pomáhala tomu i nová funkce detekce zvířat. Samozřejmě platí, že je-li světla málo, může mít ostření kvůli nižší světelnosti problém chytit se kýženého objektu. V takových případech, pokud ostříte na blíží motiv dojde někdy i k proostření v celém rozsahu, které už může být poměrně pomalé. Řešením takových situací je například zapnutí omezovače ostření (na objektivu či konfigurovatelného v těle) nebo využití zmíněné funkce preset, které tlačítkem na objektivu vrátí zaostřenou vzdálenost na uloženou hodnotu.

V Norsku jsem fotil se svým tělem X-T4, které (prozatím?) nemá detekci zvířat a musel jsem tedy pracovat s klasickou volbou ostřícího bodu. Ani tak jsem nenarazil na žádné zásadní problémy, i když nutno podotknout, že prostředí horského národního parku poskytuje ve srovnání s temným deštným pralesem plným objektů, které mohou ostření svést k nesprávnému zaostření, poměrně dobré podmínky. Asi jediným momentem, kdy jsem měl o ostření určité pochybnosti, bylo natáčení videí – párkrát jsem se pokusil doostřit na pižmoně, který během záznamu popošel z roviny ostrosti a nezřídka jsem skončil u „lovení“, kdy objektiv přeostřil sem a tam než se chytil zpět na zvíře. Nevybavuji si, že by se mi podobná věc stala na X-H2S, ale netestoval jsem se je vedle sebe za stejných podmínek.

Naprosto spokojený jsem s optickou stabilizací. Při spolupráci se stabilizací snímače v tělech X-T4 a X-H2S jsem na plné ohnisko odpovídající 900 mm fotil bez problémů časem 1/60 s a mám dokonce některé přijatelně ostré záběry i s časy okolo 1/25 s. Předesílám, že osobní zkušenost každého fotografa může být jiná, protože záleží na podmínkách, v nichž se fotí, i jak pevnou ruku kdo má. Já používám roky 1/60 s jako základní expoziční čas pro můj XF100-400mm, takže asi mohu říct, že mám docela natrénováno.

Dlouhé teleobjektivy lze také s výhodou použít k focení drobnějších motivů – například hmyzu nebo menších obratlovců. Ani XF150-600mm není výjimkou a ve srovnání s XF100-400mm si vede dobře – dosahuje zhruba o 20 % většího přiblížení. Měřítko zvětšení je při minimální zaostřitelné vzdálenosti 2,4 m a maximálním ohnisku zhruba 1:4, což znamená schopnost zachytit oblast velkou asi 10×6,5 cm. Z této vzdálenosti už je někdy pro zvířata žijící na zemi těžší dosáhnout optimální kompozice, kde nic nebrání ve výhledu, na druhou stranu ale také roste šance, že plašší živočichy nevystrašíte.

Obě cesty mi ukázaly i některé nevýhody, které focení takovýmto ohniskem přináší. V podstatě nejde o problém objektivu, ale jednoduše o náročnost práce s podobnou mírou přiblížení. Prvním problémem určitě je, že extrémně dlouhá ohniska prostě znásobují každou chybičku a pomyslnou překážku ležící v cestě k perfektní fotografii. Pokud se vám pohne ruka o milimetr při focení širokoúhlým sklem, bude to mít na ostrost řádově menší vliv, než když totéž uděláte s „devítistovkou”. Stejně tak se v maximálním přiblížení více projevuje pohyb zvířete. Při focení z větší dálky (k čemuž přirozeně dlouhé sklo vybízí) se zase může nastřádat více potíží třeba s vlněním vzduchu – to byl obrovský problém v norských horách, kde řada fotografií skončila v koši právě kvůli lokálním neostrostem způsobeným tímto jevem.

Z vlastní možnosti srovnání s kratším XF100-400mm mohu také říct, že prodloužením ohniska na 600 mm docela vzrostla obtížnost nalezení objektu skrz hledáček – jednoduše to od fotografa vyžaduje „přesnější mušku“. Zatímco s ohniskem 400 mm se mi nestává, že bych zvíře neměl v záběru na první pokus, u 600 mm se mi občas nedařilo některé ptáky najít ani na poněkolikáté a nezbylo než trochu odzoomovat, což je samozřejmě pro podobné případy obvyklý postup (a velká výhoda zoomu). Počítám, že po delším sžívání s objektivem se asi má přesnost zlepší, ale určitě je dobré počítat s tím, že kromě výhod přinášejí velmi dlouhá ohniska i svá úskalí. A vlastně bych měl zmínit ještě jedno: zdá se mi, že přiblížením roste také chuť zachytit zvíře vždy přes celou fotku, což je sice účel, k němuž byl takovýto objektiv stvořen, ale je opravdu škoda nevyužít i otevřenějších kompozic, ke kterým kratší sklo někdy vede samo o sobě (vím, je to klasická z nouze ctnost, ale i tak).

S objektivem jsem strávil tři týdny poměrně intenzivního používání v terénu od focení velkých savců v otevřené norské alpské tundře po hledání obvykle mnohem menších, svižnějších a skrytějších obyvatel tmavých ekvádorských pralesů. Jeho ideální využití vidím určitě pro focení ptáků – zejména u menších druhů, jako jsou třeba různí pěvci, pro mě osobně funguje vážně skvěle. U velkých zvířat umožňuje méně „invazivní“ focení nebo zachycení větších detailů, což jsou také jasné výhody. Současně je ale třeba počítat s tím, že nižší světelnost může znamenat určitá omezení v některých situacích – buď v horším světle nebo v případě, kdy je třeba pozadí více rozostřit. I při cloně 8 se dá samozřejmě dosáhnout pěkného bokehu, ale musíte už více přemýšlet o dané scéně a ne vždy se to dá snadno vyřešit.

Ti z vás, kdo pravidelně sledují mou tvorbu, asi čekají odpověď na ještě jednu otázku: pořídím si jej? Odpověď je jednoduchá. Ač nejsem vyloženě příznivcem honby za nejdelším možným ohniskem, tohle sklo mě oslovilo a už teď mi chybí. Můj milovaný XF100-400mm určitě neprodám a zůstane mi variantou pro balení nalehko, ale objednávku na „sto padesát-šestistovku” už jsem odeslal. Protože focení s ní mě prostě baví :)

Všechny fotografie v článku byly upraveny pouze běžnými postupy v Capture One tak, jak to dělám se svými fotkami vždy. Nepoužíval jsem žádné předběžné ani dodatečné zpracování v nástrojích pro doostřování či potlačení šumu. V případě fotografie inky královského jsem upravoval odděleně pozadí pro lepší vyznění, ale opět jen v Capture One s využitím nástrojů Clarity a Color Editor.